Romeo v podání Marka Lambory - a trochu snad taky sám slavný příběh (naivně doufám:) - přilákal letos zatím největší počet studentů. Do Prahy se nás v pondělí v odpoledních hodinách vydalo celkem 29. Před samotným představením jsme stihli i kratší rozchod. Většina ho využila k nasycení hladových žaludků, někteří stihli dokonce i drobné nákupy a obhlídku Ludmily na Míráku. V půl sedmé již všichni poctivě stepovali před divadlem (tímto všechny chválím!!!). Tedy všichni až na pedagogický dozor (pst!), ten měl tradiční minutku zpoždění (což se samozřejmě neobešlo bez komentářů, zasloužených:). Hlavní bod programu splnil účel - žáky neznalé textu seznámil se slavným dílem. Zaznělo vše podstatné, byla zdůrazněna komická složka této tragédie - rys, nad kterým jsme se společně s některými o pauze pozastavili ve frontě na toalety. „Paní učitelko, až si to vytáhnu u maturity a Vy se mě zeptáte na charakteristické rysy jeho tvorby, tak řeknu: jo, o tom jsme se bavily u záchodků!!" Takže tak.
Ať žije divadlo!
P.S. Ani tentokrát nechyběl tradiční úprk na poslední vlak...nakonec se to obešlo bez větších adrenalinových pnutí...Stihli jsme to s přehledem (ale jen díky běhu!!) a vůbec nám nevadilo vydýchávat ve vlaku...10 minut před odjezdem...jistota je holt jistota...a Hořínkova ráda běhá:)
K. Hořínková
