Día de los Muertos a Kolotoč příběhů ve škole

Ve středu 15.10. jsme u nás  přivítali mexickou vypravěčku a hudebnici VALENTINU BARRIOS, která s sebou přivezla představení věnované nejslavnějšímu mexickému svátku DÍA DE LOS MUERTOS. Zazněly v něm tradiční písně a příběhy a před očima diváků vyrostla ofrenda (oltář) - nepostradatelný element těchto svátků. Akce byla otevřená veřejnosti. 

Muchas gracias, Valentina! Díky patří také mezinárodnímu vypravěčskému festivalu, KOLOTOČ PŘÍBĚHŮ, který nám tento zážitek zprostředkoval.

Divadelní klub no. 2 - Praha

Chceme se s Vámi podělit o zážitky z naší druhé letošní výpravy za divadlem. Tentokrát nás bylo 15 a vydali jsme se do pražské X10. Už prostory, v nichž se divadlo nachází, studenty zaujaly - na tohle nejsou zvyklí, to neznají.. A co teprve, když se před jejich zraky začala odvíjet velmi sugestivní, místy dost exponovaná výpověď o válce... o válkách... Na západní frontě klid/ Zelené koridory je kus náročný, ale silný... .a my máme o čem přemýšlet. 

Tak co, stálo to za "obětovanou" neděli? Mně určitě! A standing ovation iniciovaná našimi studenty mi napovídá, že jim snad také. 

Tak zase příště!!

Divadelní klub v Táboře

DIVADELNÍ KLUB odstartoval NOVOU SEZÓNU návštěvou pohybového divadla DEKADANCERS

Včera jsme s divadelním klubem zahájili již třetí sezónu. Start to byl skromný co do počtu účastníků (4 žáci), ale vydařený co do kvality zhlédnutého kusu. Prvním představením, které jsme společně navštívili, byla inscenace pražského pohybového divadla Dekadancers Tramvaj do stanice Touha. Jelikož je tento soubor velice žádaný a na své domovské scéně (Jatka 78) téměř nepolapitelný, vydali jsme se za ním do Tábora (Divadlo Oskara Nedbala se činí a nabízí své divácké základně vskutku zajímavý program).

Přiznám se, měla jsem trochu obavy, jak se žáci s představením poperou, zda se budou orientovat v ději, zda k nim příběh doputuje, chytí ho… přece jen, byla to jejich první zkušenost s tanečním divadlem a slavné psychologické drama Tennesseeho Williamse je sice kusem nádherným, ale také těžším (a děti jej neznaly)… Mé obavy však byly zbytečné! „Paní učitelko, to bylo snad nejhezčí divadlo, co jsme spolu viděli!!!“ A už si účinkující googlovali…Znovu se ukázalo, že jsou studenti vnímavější, než si myslíme. Že když dostanou prostor a důvěru, dokážou se plně otevřít a přijímat… a když náhodou něco nechápou úplně přesně, doptají se. Nemají strach. Velikou zásluhu samozřejmě měli i Dekadancers, kteří příběh dokázali tancem srozumitelně přetlumočit. O jejich výrazovém a tanečním umu netřeba mluvit (všem v hledišti padla brada hodně hluboko). Sama za sebe bych ještě vyzdvihla scénografické nápady (chodba, rozdělení prostoru, vana, klavír jako tramvaj, světelné dokreslení).

Zkrátka bylo to skvělé!! Odcházeli jsme nasyceni dojmy a zážitky. A jeden nás ještě čekal – domů jsme se totiž vraceli pendolinem . Jo a taky už víme, kde mají v Táboře nejlepší zmrzlinu a kebab (levný).

Všem čtyřem účastníkům moc děkuji za odvahu a chuť poznávat a objevovat nové. Věřím, že se to vyplatilo.

Loni studenti za vrchol sezóny označili představení Bílá nemoc divadla ABC. Co to bude letos? Laťka je každopádně hned zkraje nastavená vysoko….

K. Hořínkova