Tracyho tygr v Týně nad Vltavou

V pondělí 24.11. vyrazili studenti tříd LA2B a LA2A do Týna nad Vltavou, aby zde zhlédli adaptaci kultovního románu Tracyho tygr v podání pražského divadla D21. Aby tento kulturní zážitek nezůstal osamocen a čas strávený mimo školní lavice byl využit co nejefektivněji, připravili jsme pro studenty také soutěž spojenou s procházkou historickým centrem, při níž se měli možnost seznámit se zajímavostmi z historie a architektury tohoto města.

Divadelni klub opět v Praze - tentokrát na Vinohradech a na Shakespearovi

Romeo v podání Marka Lambory - a trochu snad taky sám slavný příběh (naivně doufám:) - přilákal letos zatím největší počet studentů. Do Prahy se nás v pondělí v odpoledních hodinách vydalo celkem 29. Před samotným představením jsme stihli i kratší rozchod. Většina ho využila k nasycení hladových žaludků,  někteří stihli dokonce i drobné nákupy a obhlídku Ludmily na Míráku. V půl sedmé již všichni poctivě stepovali před divadlem (tímto všechny chválím!!!). Tedy všichni až na pedagogický dozor (pst!), ten měl tradiční minutku zpoždění (což se samozřejmě neobešlo bez komentářů, zasloužených:). Hlavní bod programu splnil účel - žáky neznalé textu seznámil se slavným dílem. Zaznělo vše podstatné, byla zdůrazněna komická složka této tragédie - rys, nad kterým jsme se společně s některými o pauze pozastavili ve frontě na toalety. „Paní učitelko, až si to vytáhnu u maturity a Vy se mě zeptáte na charakteristické rysy jeho tvorby, tak řeknu: jo, o tom jsme se bavily u záchodků!!" Takže tak.

Ať žije divadlo!

P.S. Ani tentokrát nechyběl tradiční úprk na poslední vlak...nakonec se to obešlo bez větších adrenalinových pnutí...Stihli jsme to s přehledem (ale jen díky běhu!!) a vůbec nám nevadilo vydýchávat ve vlaku...10 minut před odjezdem...jistota je holt jistota...a Hořínkova ráda běhá:)

K. Hořínková

Velký nos velkého ducha značí…aneb zažili jsme Cyrana v Jihočeském divadle

Další výprava za divadlem! Neměli jsme to tentokrát daleko, vypravili jsme se totiž do Jihočeského divadla, které na studiové scéně Na Půdě uvádělo Rostandovu známou klasiku o kráse ducha, síle slova, lásce a přátelství. Já osobně jsem byla velmi mile překvapena – inscenace má švih, nápad, udrží divákovu pozornost po celé dvě hodiny. A zásahy do textu nejsou samoúčelné… Žáci na tom byli asi podobně, soudě dle toho, jak urputně někteří z nich trvali na tom, že "na tohle MUSÍME, paní učitelko, znovu!!!" 

 Letos máme opravdu štěstí. Tři různé typy divadel, tři různé přístupy a tři krásné zážitky! 

Už teď se těším na další!

K. Hořínková